Závěrečný model

A co tam pořád děláš? Dost často jsem ve škole.

hodina výtvarky

 kreslíme pohled na (z leva) NTK, stará budova architektury "Áčko" a nová budova FA ČVUT

uvnitř nové budovy - pohled do atria na "lavičky"

a typická scéna - fronta před kabinetem vyučujících na pozemní stavitelství, čekáme na konzultaci rysů už pár hodin

Neradi spíte? Dejte se na architekturu!

Je to už delší doba, co jsem vytáhla paty z Plzně. Svět se mezitím proměnil a já o sobě zjistila spoustu nového. Můj čas se proměnil -  protáhl se do nekonečných nocí strávených u počítače nebo nad papírem a zároveň ho ubylo, najednou není čas na důležité. Se svou školou - jako s náročnou dominou -  trávím víc času než spánkem a bytím s milými lidmi- dohromady.
Zjistila jsem, že nejsem nikde doma. V mém pokoji v Plzni se na stole hromadí věci mého bratra, na posteli jsou nastlány nadbytečné deky. V mém pokoji v Praze chybí mé knihy a přebývá nepořádek mé spolubydlící.

A přesto...
Pod jhem architektury, mezi matkou Plzní a milenkou Prahou. Vlastně šťastná - Zatoulám se občas Starým městem v noci. Jedu tramvají do Kobylis, žasnu ve stínu kostelních věží nad chladem, co se tu drží staletí.

A stejně se mě někdo zeptá: A co tam teda pořád děláš?